Základní zásady správy daní I.
1. Zásada legality (zákonnosti) - § 5 odst. 1 daňového řádu
"Správce daně postupuje při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy (dále jen "právní předpis"). Zákonem se pro účely tohoto zákona (myšleno daňového řádu - pozn. autora) rozumí též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu."
Zásada legality je jednou ze základních a klíčových zásad při uplatňování veřejné moci, Netýká se tak pouze správy daní, ale státní moci jako takové. Samotné ustanovení daňového řádu je tak pouze upřesněním příslušných ustanovení Ústavy a Listiny základních práv a svobod, dle kterých lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, případně mezinárodní smlouva či komunitární právo.
Převedeno do praxe to znamená, že žádný úkon správce daně, ani pokud by se jednalo o dílčí úkon v rámci daňového řízení, nesmí být v rozporu se zásadou legality. Správce daně se nesmí odchýlit od litery zákona, stejně tak se nesmí ani ministrstvo financí, ani Generální finační ředitelství odchýlit od mantinelů daných zákonem při vydávání právních předpisů nižší právní síly (vyhlášky, pokyny, apod.).
Jakýkoliv nesoulad postupu správce daně se zásadou legality bude mít s největší pravěpodobností za účinek neúčinnost takového aktu, v konkrétních případech může znamenat i neplatnost celého daňového řízení. Je však vždy nutné, aby daňový subjekt proti postupu správce daně podal stížnost nebo jiný opravný prostředek, pokud možno bezprostředně po zjištění nezákonného postupu ze strany správce daně. I v daňovém řízení platí totiž to, co se již desítky let můžeme dočíst na pokladnách v obchodech nebo u přepážek bank: "Na pozdější reklamace nebude brán zřetel".