Velký senát Soudního dvora v dnešním rozsudku konstatoval, že ustanovení směrnice proti praní peněz, podle něhož musí členské státy zajistit, aby informace o skutečných majitelích společností a jiných právnických osob zapsaných v rejstříku na jejich území byly vždy k dispozici jakékoli osobě z široké veřejnosti, je z hlediska Listiny neplatné.

Podle Soudního dvora představuje přístup široké veřejnosti k informacím o skutečných majitelích závažný zásah do práva na soukromý život zakotveného v článku 7 Listiny a do práva na ochranu osobních údajů v článku 8 Listiny. Zpřístupněné informace totiž umožňují potenciálně neomezenému počtu osob informovat se o faktické a finanční situaci skutečného majitele. Kromě toho jsou potenciální důsledky pro subjekty údajů plynoucí z případného zneužití jejich osobních údajů zhoršeny skutečností, že jakmile jsou tyto údaje zpřístupněny široké veřejnosti, mohou být nejen volně vyhledávány, ale rovněž uchovávány a šířeny.

Soudní dvůr však uvedl, že předmětným opatřením sleduje unijní normotvůrce cíl spočívající v předcházení praní peněz a financování terorismu, a to tím, že se s pomocí zvýšené transparentnosti vytvoří prostředí méně náchylné ke zneužití k těmto účelům. Podle Soudního dvora tak normotvůrce sleduje cíl obecného zájmu, kterým lze odůvodnit i závažné zásahy do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny, a že přístup široké veřejnosti k informacím o skutečných majitelích je vhodný k tomu, aby k dosažení tohoto cíle přispěl.

Soudní dvůr ovšem konstatoval, že zásah, jenž s sebou toto opatření přináší, není ani omezený na to, co je nezbytně nutné, ani přiměřený sledovanému cíli. Mimo skutečnost, že předmětná ustanovení umožňují zpřístupnit veřejnosti údaje, které nejsou dostatečně vymezené ani identifikovatelné, představuje režim zavedený směrnicí proti praní peněz podstatně závažnější zásah do základních práv zaručených v článcích 7 a 8 Listiny než dřívější režim (jenž kromě přístupu příslušných orgánů a některých osob stanovil přístup kterékoli osoby nebo organizace, která může prokázat oprávněný zájem), přičemž tento závažnější zásah není kompenzován případnými výhodami, jež by mohly vyplývat z nového režimu oproti staršímu, pokud jde o boj proti praní peněz a financování terorismu. Konkrétně Komisí namítaná případná obtížnost přesného nastavení případů a podmínek, za nichž je takový oprávněný zájem dán, nemůže ospravedlnit to, aby unijní normotvůrce stanovil přístup široké veřejnosti k předmětným informacím. Soudní dvůr dodal, že fakultativní ustanovení, která umožňují členským státům podmínit zpřístupnění informací o skutečných majitelích registrací on-line a stanovit za výjimečných okolností odchylky od přístupu široké veřejnosti k těmto informacím, nemohou sama o sobě prokázat ani vyvážené poměření mezi sledovaným cílem obecného zájmu a základními právy zakotvenými v článcích 7 a 8 Listiny ani existenci dostatečných záruk umožňujících subjektům údajů účinně chránit své osobní údaje před rizikem zneužití.

Zdroj:  Tisková zpráva Soudního dvora Evropské unie č. 188/22 ze dne 22. listopadu 2022